Otehamova stránka

Tak drzá akce jakou bylo napadení Scapa Flow, hlavní základny Home Fleet, nemá v dějinách námořní války obdoby. Pro kapitán-poručíka Günthera Priena, velitele ponorky U-47 začala celá operace 1.10.1939. Tehdy byl pozván ke komodoru Dönitzovi. Na schůzce byl seznámen s plánem akce a dva jiní ponorkoví kapitáni jej seznámili se situací v oblasti. Při odchodu dostal dva dny na prostudování podkladů a na vyjádření, zda je možno operaci provést. Hned druhého dne ráno byl však zpět u Dönitze. Při soukromém rozhovoru vyjádřil celému plánu podporu a oznámil, že útok provede se svou posádkou. Již 4. a 5.10. byla z ponorky odstraněna část zásob a paliva. 6.10 posádka vrátila do skladu klasická torpéda a vyzvedla si elektrická typu G-7. Téhož dne večer s budoucím cílem akce seznámil první dva členy posádky, svého 1. důstojníka nadporučíka Endrasse a hlavního kormidelníka Spahra. U-47 opustila námořní základnu v Kielu 8.10.1939. Doplula až do blízkosti východního pobřeží Orknejských ostrovů a zde setrvala až do 13.10. Přes den vždy ponorka ležela na dně a v noci vyplouvala na hladinu aby ji posádka mohla vyvětrat a dobít baterie. Mezitím obsluha strojovny odstranila menší závadu na jednom z dieselů. Konečně dal Prien 13.10. večer rozkaz k vynoření a ponorka nabrala kurz k britské základně. Velitel společně se šesti muži vystoupil na věž a nočními dalekohledy prohledávali hladinu. Po chvíli je zahnala pod vodu nedaleko proplouvající nákladní loď. Ve 23.31 se U-47 opět vynořila a kurzem 320° mířila ke Kirk Soundu, jednomu z průjezdů mezi ostrovy obklopujícími základnu. Podařilo se překonat mělčinu, zároveň se plavidlo vyhnulo potopeným lodím jež měly blokovat úžinu a po proplutí minovou uzávěrou vpluli Němci v 00.27 do Scapa Flow. Prien nejprve zamířil ke kotvišti hlavních sil, celá skupina bitevních lodí s doprovodem ale odplula předchozího dne večer. Ponorka na základně křižovala více než půl hodiny a kapitán stále hledal vhodný cíl. Nakonec kapitán zahlédl v severní části Scapa Flow u břehů ostrova Mainland dva velké stíny. Jeden byl identifikován jako bitevní loď třídy Royal Sovereign a v druhém hlídka rozeznala bitevní křižník Repulse. Ponorka se přiblížila na vzdálenost 3000 metrů a v 00.55 dal Prien odpálit čtyři torpéda ve vrhačích na přídi. Jedno torpédo neopustilo hlaveň a tak k cíli vyrazily jen tři. Po více než třech minutách se ozval jeden výbuch. Ponorka se otočila a vypustila další střelu ze zádě. Posádce se podařilo opravit vadné torpédo a zároveň nabít další dvě. V 00.13 se Němci znovu přiblížili a ze vzdálenosti necelých 1500 metrů vypustili tři nálože. Všechny tři zasáhly a následně bok bližšího plavidla roztrhl výbuch muničního skladu. Bitevní loď si pomalu lehla na pravobok a pak se potopila. Royal Oak se den předtím vrátila z náročné plavby. Během ní se dostala do těžké bouře a tak posádka po návratu odstraňovala vzniklé škody. Pozdě v noci byly hlavní práce ukončeny a posádka šla spát. V 00.58 se loď lehce otřásla a ozvala se tlumená exploze. Důstojníci se domnívali, že došlo k výbuchu ve skladišti barev na přídi. Protože se nic dalšího nestalo, byla vyslána malá havarijní skupina zabezpečit prostor. Žádné škody však nebyly zjištěny a tak se všichni vrátili do kajut. Najednou se zátokou rozlehly tři obrovské exploze a plavidlo se začalo okamžitě naklánět na pravobok. Po několika vteřinách došlo k výbuchu munice a během 5 minut dosahoval náklon 45°. Za deset minut bylo po všem, Royal Oak se převrhla a zmizela pod vodou. Při potopení zahynulo 833 námořníků a bitevní loď je podobně jako Arizona označena jako válečný hrob. Na můstku U-47 byli všichni překvapeni tím co následovalo. Nikdo z Britů si nedokázal představit, že by na základnu pronikla ponorka a tak se všechny světlomety zvedly vzhůru a všichni začali hledat německé bombardéry. Slyšeli sice motory ponorky a přesně určili i směr ale v domnění, že jde o letadlo se kužely světla křížily vysoko nad plavidlem. To mezitím směřovalo znovu ke Kirk Soundu, v jednu chvíli se k nim přiblížil torpédoborec ale protože je považoval za hlídkový člun!! nechal je na pokoji. Teprve v době kdy proplouvali úžinou zpět do Severního moře začali Britové na základně lovit ponorku. Ve 2.15 bylo po všem a Prien oznámil, že jednu těžkou loď potopili a druhou vážně poškodili. V 6.30 se rozhodl dopřát námořníkům trochu klidu a tak U-47 dosedla na dno kde zůstala až do 19.30. Potom se člun vynořil a obsluha strojovny začala dobíjet baterie. Večer bylo zachyceno vysílání BBC které oznamovalo ztrátu Royal Oak. O žádných jiných škodách se ve zprávách nemluvilo. Prien tedy usoudil, že škody na druhé lodi byly pravděpodobně jen lehké. Přepis britského hlášení společně se svou zprávou odeslal komodoru Dönitzovi. Na zpáteční cestě ještě 15.10. Němci zastavili a zkontrolovali norskou pasažérskou loď. Ještě však nebyli s Norským královstvím ve válečném stavu a tak byl parník po prohlídce propuštěn. U-47 se vrátila do Wilhelmshavenu chvíli před polednem 17.10.1939 a již v 15.30 odletěla celá posádka společně s Dönitzem na audienci k Hilerovi. Dönitz byl povýšen na kontraadmirála a oficiálně pověřen velením ponorhového loďstva. Prien byl vyznamenán Rytířským křížem a Železným křížem 1. třídy a všichni členové posádky Železným křížem 2. třídy. Endrass, Spahr a druhý důstojník von Varendorff navíc dostali každý vlastní ponorku. Günther Prien zahynul s celou posádkou na palubě U-47 při útoku na konvoj OB-293 v noci ze 7. na 8.3.1941. Byl potopen salvou hlubinných náloží torpédoborce Wolwerine. Německé velení přiznalo pravděpodobnou smrt svého hrdiny až 23.5.1941. Jeho skóre se zastavilo na 31 potopených lodích s celkovým výtlakem 194102 BRT. zdroj: www.u47.org a www.palba.cz Pred vyplávaním do Scapa Flow - ten dáždnik mal reprezentovať britského premiéra Nevilla Chamberlain